Daneček (z Bílovce)   *25.2.1996-16.12.2007  

      Byl jsem dáreček pro mou paničku k 10tým narozeninám.. Moc a dlouho si mě přála.. Byl jsem ten nejhodnější a nejtulivěšjí pejsek, jen kdybych nebyl tolik nemocný.. Od 5ti let jsem bral léky na srdíčko, od 10ti jsem měl cukrovku a každé ráno mi paničky píchaly do zadečku inzulín, neměl jsem to rád.. taky jsem kvůli cukrovce oslepl, na to jsem si zvykl docela rychle, nikdo to na mě nepoznal.. takový jsem byl frajer:-) Měl jsem vedle sebe rodinu, která mě milovala a vždycky bude. Chtěl jsem tady s nimi být co nejdéle.. 12tých narozenin, jsem se už nedočkal a 11vánoce už prožívala má smečka bez mne..od té doby moje panička Vánoce nemá vůbec ráda. Teď už je mi dobře a běhám si po obláčcích s ostatními pejsky.. a mou rodinu tady zhora hlídám..

  Na Daníka nikdy nezapomene, byl to miláček, člen rodiny.. a jeho odchod byl pro nás moc smutný.

Strašně rád jedl, vždycky nám asistoval u stolu, kde měl i svou židli.. nic si nevynucoval, jen seděl a pěkně nás pozoroval.. taktně nás upozornil, že by taky rád něco dostal.. položením tlapky na stůl, sem tam mu ukápla slina.. (když bylo kuře =) 

Taky rád spával na stole (nenápadně =) a v pokojíčku se z něj koukal z okna.. asi pozoroval, co právě dělá jeho nejlepší kamarád Don, malý stříbrný pudlík. Jednou se za ním vydal sám.. v době, kdy už neviděl.. věděla jsem, kde ho hledat.. =)

Daneček je pořád s námi, spinká na zahradě..  kde má svůj malý stříbrný smrček a pomníček s fotkou na které je motto: Pes ctnost, jež se stala zvířetem, protože se nemohla vtělit do člověka.. V. Hugo

   Mé dětství bylo hezké, ale díky Danečkovi ještě hezčí. Obohatil náš život hezkými vzpomínkami..